![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
![]() |
Lt. Erich Hartmann, nejúspěšnější stíhač všech dob, přičichl k řemeslu stíhače poprvé u 7. Staffel JG 52, do níž byl zařazen 10. října 1942. Nejprve létal na Bf 109G-2, ale v první polovině března 1943 začaly k jednotce
přicházet nové Bf 109G-4. Od počátku května 1943, po dosažení 11. a 12. vítězství dne 30. dubna, se stal Rottenführerem (velitelem dvojice letounů) a jeho skóre začalo rychleji narůstat, aby se na konci války zastavilo na čísle
352. Za své úspěchy byl 25. srpna 1944 vyznamenán Rytířským křížem s dubovou ratolestí, meči a brilianty. Hartmannova „bílá 2“ byla kamuflována standardními barvami stíhacích letadel Luftwaffe, RLM 74/75/76, přičemž tovární volací znaky
na bocích trupu a zespodu na křídle nebyly přestříkány, pouze z části překryty bílou vlnovkou (označení strojů III. Gruppe), bílou číslicí 2 a žlutým pruhem, jenž spolu se žlutými konci křídla označoval letadla z východní fronty. Na
přídi stroj nesl znak předchozího uživatele, I./JG 52. S tímto strojem byl 28. května 1943 donucen k přistání na sovětské straně fronty po závadě na motoru Uffz. H. Meissler, který padl do zajetí.