Po ukončení Druhé světové války byla vedena jednání o získání stíhacích letounů – jak proudových, tak i vrtulových. Z vrtulových strojů byl u nás velký zájem o britské Supermarine Spitfire Mk.XVI a Hawker Tempest Mk.V. Zatímco Spitfiry Mk.XVI by zvýšily stav dosavadních stíhacích letek Spitfirů Mk.IX, které jsme obdrželi v roce 1945, Tempesty by bylo nově vyzbrojeno letiště v Brně. Jednání byla úspěšná a byla přislíbena dodávka 10 kusů. Měnící se vnitropolitická situace vše zhatila, nicméně ještě před převratem v únoru 1948 byly dodány první 3 kusy. Tyto stroje byly dodány bez výzbroje a zaměřovačů s tím, že budou dodány později. Jeden z Tempestů byl provozován v VZLÚ kde byl přeznačen dle našeho standartu na S-88. Dostal podobné zbarvení jako Spitfire Mk.IX (S-89 V-20) a oba byly, společně ještě z Bf-109G-10, předváděny na leteckých dnech. Na tomto stroji V-21 nejčastěji létal Jiří Maňák, ať už v rámci zkoušek či leteckých ukázkách. Další Tempesty byly dodány až koncem roku 1954 a to ve vlečné verzi a počtu 5 kusů. Tyto stroje sloužily k vlekání terčů spolu s upravenými proudovými Aviemi CS-92V. Montáž a opravy strojů byly prováděny v Letňanské Avii, kde byla i na začátku sedmdesátých let provedena jejich kontrola a repase. Poslední dva stroje, které byly ještě shledány jako provozuschopné sloužily ještě ke konci sedmdesátých let Sborem Národní Bezpečnosti SNB pro zvláštní účely a byly také předvedeny na 10 leteckém dni s Květy.